Karel a Boženka už jsou rok svoji a prožívají docela běžné manželství. Boženka jednou přijde domů a doma nikdo. Udělám si z Káji legraci. Napíše dopis:

"Milý Kájo. Nezlob se, ale čekala jsem od manželství víc. Je to pořád stejné, stereotypní, nic se neděje a mě už to nebaví. Odjíždím k mamince a podávám žádost o rozvod. Božka." Položí dopis na stolek, aby byl na očích a schová se pod postel. V tom přichází Kája. Přečte si dopis a nahlas uvažuje.

"No co se dá dělat. Všechno zlé je k něčemu dobré." Zvedá telefon a volá:

"Ahoj, miláčku, tak ta stará krávo to už asi pochopila a podává žádost o rozvod. Jen jí tu napíšu a dopis a za chvíli jsem u tebe."

Vezme dopis, připíše k němu několik vět a zabouchne za sebou dveře.

Boženka vyleze zpod postele celá ubrečená, přes slzy nevidí a vrhne se na dopis, kde je připsáno:

"Taky jsem si dělal legraci. Šel jsem na pivo, byly ti vidět nohy. Kája"