Pizzááá, pizzááá, teplá pizzáááá

Léto - 2005

     Kdo si myslí, že vám jako vždy budu vyprávět jak jsme zase žrali a žrali, což by se z názvu  dalo odvodit, tak ten co si to myslí, tak ten se šeredně plete.No, šeredně zas tak ne jelikož kafe, chlast a žranice patří vždy k našim vyjížďkám, ale pizzu jsme rozhodně nekonzumovali a jak z dalšího vyplyne, jednalo se zde spíše o kulturní zážitek než o gastronomickou pochutinu, i když… Ale popořadě.
     Liberecká divize dala hlavy dohromady a  usnesla se, že i když  jsme ze Středočeské kotliny, nežijeme většinu roku v iglů  a sníh je náš úhlavní nepřítel a ještě k tomu MRŽÁKU říkáme MRAZÁK což nás deklasuje mezi nevzdělaný póvl, tak i přes tyto naše nedostatky jsme hodni pozvání na Liberecký sraz.
   Chvilku jsme dělali drahoty, jako že není možná a že není třeba nám takových radovánek, nám přec jen postačí si zakřepčit kolem pícky a pohrát si z polénkem, ale
když jsme byli ujišťováni, že nám bude vyhrazen prostor mezi chátrou a holotou, tu z nás spadl veškerý stud a hrdě jsme přijali. V sobotu ráno po rekognoskaci oblohy jsem usoudil, že je to na hovno protože není vidět ani na krok  a průtrž je na spadnutí.Hadička zpoza peřiny zahuhlala, že by nebylo špatný si roztáhnout žaluzky a že je tu někdo za chytráka. Po krátké šarvátce, která zapříčila že svůj příbytek budu muset nechat znova vymalovat, ježto stříkance od krve nejsou tou nejlepší výzdobou,jsem šlechetně uznal, že na tom něco bude a poodhrnul roušku poznání a světe div se.SLUNCE!
   Pravda prosvítalo skrzeva tenký mrak ale bylo vidět a hlavně nechcalo. Takže, kontrola spojení a s velícím důstojníkem jsme se domluvili, že se srazíme na Shellce před Turnovem.Mrskáme si to vesele po dálnici, když co to nevidím, na silnici se objevují mokré pruhy. No a co čert nechtěl za chvíli se už chladíme v dobré vodě. Naštěstí to byla jen krátká epizoda a nedošlo na škody na duši či na majetku, ale prostě to tak trochu nasere.
   Jelikož jsme zkušení a známe s jakými rezervami je potřeba počítat při čekání na zbytek našeho peletonu, v klidu jsme si na Shellce dali kafe, pojedli, popili, přemáchli a přežehlili si svršky, nanosili uhlí, vyčistili si zuby a napsali domácí úkoly. Přesto nám zbylo dosti času na to abychom z obavami hleděli k Liberci ježto tím směrem se udělala, no …ano, tma jak v prdeli. Jenže jak se říká chytrý uteče a kdo si počká ten se dočká. A tak než se dokodrcal zbyteček divize, obloha změnila v širokém dalekém okolí barvu  a bylo nám vyčteno do poslů špatných zpráv, škarohlídů a nevěřících psů. Po klasickém tříhodinovém cigárku jsme se zformovali, dostali poslední pokyny od náčelníka jak se máme chovat v cizích krajích, připravili si zrcátka a korále na výměnný obchod a vyrazili nach Liberec. Čím blíže jsme byli k tomuto vysokohorskému sídlu, tím větší začínala být koncentrace motorkářů na metr  čtvereční, což značilo, že sraz je ve
foto č.01 foto č.02
foto č.03 foto č.04
značné oblibě a bude to stát za to. Lanďák nás bezproblémově vedl k Vencově haciendě, kde jsme měli mít základnu pro tento víkend. Pravda přivedli jsme asi dalších padesát nešťastlivců kteří v domnění, že jedeme přímo na místo činu se nás drželi jak klíšťata a až když jsme začali zajíždět do čtvrti Liberecké honorace pochopili, že tudy cesta nevede a vydali se na další objevnou cestu.Venca s Ivou nás přivítali s otevřenou náručí, otevřenou flaškou a otevřenou velkogaráží, kam jsme v zápětí naskládali své stroje, Venca zatáhl roletu, na ni pověsil ceduli, Motobazar u Venci znovu v provozu a se slovy, mámo to by bylo abychom ten další meloun nedali dohromady nás pozval na kafe.Ujištěni, že je o naše miláčky dobře postaráno, jsme se tedy vrhli na připravené pohoštění s tím, že chlast bude až v areálu  srazu.
   Chvíli jsme remcali nacože jsme dávali mašiny do garáže když je zase budem vytahovat, ale bylo nám řečeno, že doprava je zajištěna a nemusíme se o nic starat. O přísun alkoholu se postarala Teta Ála, která vždy vybavena svou butilkou, poskytla první pomoc každému z nás.Slivka byla jako vždy v dobré kvalitě a tak jsme se lehce povzbuzeni, začali srocovat k odjezdu na místo činu. Ještě jsem přeskočil epizodu kdy jsme při kávě byli vyrušeni, zkouškou provozuschopnosti sirén Libereckého záchranného systému, nakonec se však ukázalo, že se to přijížděl Pupíček, Teta Ála a její pověstný Jackův smích.Ale vraťme se k odjezdu na sraz.Očekávali jsme příjezd luxusních limuzín, kde nám bude livrejovaný řidič podávat šampaňské a jahody, ale místo toho jsme byli odvlečeni na zastávku MHD, kde jsme nevěřícně čekali konec světa. A nevěřícně hleděli i místní spoluobčané. Banda černooděnců postává na
foto č.05 foto č.06
foto č.07 foto č.08
zastávce, žmoulá jízdenky, vyzvídá na potenciálních spolucestujících na co že ten kus papíru je a kam že se strká. Někteří spíše některé se pokoušejí o stop, což má za následek, že některá projíždějící vozidla opouštějí silnici a končí mimo vozovku. Nejlépe tento manévr zvládli místní dopravní policisté, kteří při pohledu na stopující Tetu Álu ztratili vládu nad vozem a prohrkali si to příkopem. Naštěstí bus dorazil bez zpoždění a tak byli zachráněni projíždějí řidiči, ne tak naši drazí spolucestující v MHD. Teta Ála rozvinula teorii, když už se tady mačkáme ať si to spoluobčané užijou a ukázala všem že cestovat v MHD s motorkářema není žádná legrace, tedy že to legrace je. Většina spoluobčanů se dobře bavila nad hláškami komické dvojice Teta Ála und Iva. Jeden stařík i cosi pustil do kalhot s tím, že tepla není nikdy dost, ale jak se říká škarohlíd se vždycky najde a samozřejmě i zde si posteskla nějaká jedobaba, co že to pustili za verbež do jejího
osobního busu.Dostala však zásah osobním Pupíčkovím bojovým plynem a tak budiž ji země lehká.
   Konečně jsme dorazili na místo konání, spořádaně jsme za velikého halekání vystoupili a hurá dovnitř.Zaplatili jsme mrzký peníz 80,-Kč, což jsem rozdejchával hodně dlouho, jelikož jinde vás za tento poplatek možná nechají zírat skrzeva plot a to ještě jednim okem, jelikož druhé vám za nevratnou zálohu vyšťouchnou aby jste teho přeci jen neviděli přespříliš.Další překvápko nás čekalo hned za vstupem.Červený koberec. Hned jsme začali všem za tuto poctu důstojně kynout a zároveň vykřikovat, že dolary a eura nemáme, že jsme delegace.Z dobrého rozmaru nás vyvedl až místí ožraň s tím, že vole to je to kůli bahnu a s velkým žuchnutím padl hubou na běhoun.Za jeho informaci jsme poděkovali,otřeli si o jeho vestičku podrážky a pokračovali směr jak jinak než pivní stánek.S plnou náloží jsme zabrali jednu s přistavených špulek alias Artušův kulatý stůl.Dobrá vychytávka.Kolem se vešlo spousta osazenstva a místa bylo dosti i pod, kdyby některá z dam nevydržela a chtěla si zahrát s osazenstvem na Kamenou tvář.Leč bohužel k tomuto nedošlo a tak jsme se raději věnovali, konzumaci chlastu,mastných výrobků a plkání o nesmrtelnosti brouka.Během večera jsme se rozmnožili o celou Libereckou divizi, ukázali se i Krkovičkovi a tak nás bylo opravdu požehnaně a řevu bylo jak u starý Blažkový na pavlači, takže jsme ani moc neregistrovali co se děje na podiu, když tu prořís vzduch moderátorův hlas, Naďa na podiu, hledáme Naďu. Chvíli jsme mysleli, že naše šéfovádivizní někomu pro změnu rozšlápla ciferník a dotyčný jí teď chce předat děkovný dopis, ale všechno bylo jinak. Dobračka Ivča přihlásila Naďu na ženskou páku.Hned jsme začuli možnost nějaké té výhry a reprezentace naší divize v severských krajích.Jakou správní sportovní nadšenci,kteří viděli sport leda v hospodě na talíři se svíčkovou, jsme hned Nadě provedli předstartovní masáž, podali nějaký ten vitamín,píchli do svalu Schell Power 100  a psychicky ji nasrali abychom nic nezanedbali.Pravda za našeho mohutného povzbuzování, utrhla všem soupeřkám ruce s tím, že bude večer co vopejkat, ale pak narazila na atomový hovado, což bylo cosi jako chlap s kozama.Dlouho naše zástupkyně srdnatě odolávala, ale nakonec přeci jen potomkovi yetiho podlehla.Bylo z toho krásné druhé místo a po naší interpelaci v místní ZOO aby si přístě před večerníčkem spočítali své lidoopy, je nad slunce jasné, že příště je zlato naše.Výhra spočívala v nějakých eurech o které se naše hvězda nechtěla hamižně dělit a hned je ulila k Lanďákovi, na kterého bohužel ani v početní převaze nemáme a kérce kterou provedou odborníci v místním tetovacím studiu alias stanu. Škodolibě jsme Naďu doprovázeli s tím, že to ani neucítí ale bolet to bude jako svině.Trochu nám sklaplo když se do ní odborník pustil drtivše jí pupík a ona nehla ani brnou.To nám udělala naschvál a tak jsme se šli z toho vožrat.
   Na podiu se už na třetí pokus snažil Olimpic revival zahrát Jasnou zprávu a když ani čtvrtý pokus nevyšel, byli členové skupiny zasypání komunálním odpadem co se ho na ně vešlo.Jo kdo umí umí.A přichází zlatý hřeb večera.Soutěž o nejlepší pizzu.Cože? Aha, tak oprava o nejlepší píču.Přátelé, doslova a dopísmene.Kdo neviděl neuvěří.Soutěžící byla pro anonymitu naražena na hlavu integrála, poté byla soutěžící položena na pojízdné lékařské lehátko, nacož byla s rozcapenýma dolníma končetinama vyvezena na podiu, kde porota oceňovala co dotyčná mezi těma dolníma končetinama měla.To celé detailně snímala kamera s které byl obraz přenášen na velkoplošnou obrazovnu dvacet na dvacet, bohužel ne centimetrů.Vážení, nechutnost obrovská a jak jsme pak konstatovali nemít v sobě poměr krve k alkoholu jedna ku jedný asi by jsme se svorně všici poblili, takhle se boblili jen někteří. Závěr anonymní soutěže se nesl
foto č.09 foto č.10
foto č.11 foto č.12
v duchu, kdo je ve městě větší dívka, jelikož účastnice vyběhli vesele na podium a abychom se nepletli, že jsou to opravdu ony které nám odhali své tajemství, tak abychom se nepletli tak nám to předvedli ještě jednou, ale už bez integrály. Na závěr večírku nám místní pyromani ukázali jak má vypadat pořádná oslava VŘSR. Popravdě řečeno, smekám před nimi, protože tak fantastickej ohňostroj jsme ještě neviděl.Buď byli opravdu tak dobrý, což potvrzovalo celé okolí a nebo jsme doposud viděl hovno.Takže shrnuto a podtrženo, vřele příští sezonu doporučuju Liberecký  sraz navštívit jelikož zde vyjímečně platí za málo peněz hodně muziky.My už jsme se pak akorát odebrali za pomoci taxi k domovu, tedy k Vencovýmu domovu,kde jsme se všichni napáskovali do altánu, jen Lá-La zdrhnul spát do domu.Jo je chytrej.Jelikož několik z nás, během noci nevydrželo Pupíčkův chvalozpěv na chlast a odebralo se do různých koutů zahrady a domu.

   Zato ranní káva v podání paní domu potěšila všechny  a když se k tomu přidalo Lanďákovo milé lemri vstávat, věděli jsme že je vše v pořádku a čeká nás pěkný den.Liberecká divize nás trochu protáhla po svém krásném kraji, zvěstovala nám ať se deme s našim mrazákem  vycpat protože jen mražák je dobře správně tatarsky a doprovodila nás do Dubí, kde jsme si potřásli packama, poplácali po zádech, trochu se poslintali a hajdy domu.Přátelé bylo to skvělé tak příště zas!!!!    

Had alias Hadice
Text k fotu : 07 - Naďa hájila naše barvy statečně
01 - Trio Plešoun boys 08 - Podjatost rozhodčích byla evidentní
02 - Leon hobluje nezletilou 09 - Chlastem oblažena Kladenskoliberecká -
03 - Venca si otevřel v garáži bazar   Libereckokladenská smečka
04 - Vencova nová pracovní síla v jeho bazaru 10 - Teta Ála hledá svou čutoru
05 - Spávní motorkáři jezdí pouze šestadvacítkou 11 -  Pupíček,Hadička a Pipina
06 - Pupíček se už směje jak sluníčko 12 -  Pupíček vždy přichystán vyrazit

 

 

  

Spojení na autora článku :

Foto  :

 účastníci vyjížďky

Zpět do článků : Napsal život
     
 
   

zpět na úplný začátek WEBu
   
    Chopper a cruiser