jsme vezli (v Paříži jsme obnovili naši garderobu), ale stejně nám byla hrozná zima. Zřejmě k tomu také dost přispěl fakt, že jsme se dva předchozí týdny povalovali na Azurovém pobřeží a jezdili jen v šortkách (ano máte pravdu, byla to pěkná blbost!!). Pak se počasí umoudřilo a cesta nejprve do Salzburgu a pak do Vídně byla opravdu příjemná. V Bratislavě ovšem začalo pršet a nepřestalo, dokud jsme po dvou dnech a dobrých 400 kilometrech nedorazili do Varšavy. A teď slíbená hororová historka z Polska. Předposlední den jsme k večeru vyrazili z Krakova, kde byla naše poslední zastávka, abychom v noci po volné silnici v klidu dorazili do jednoho z nejohavnějších hlavních měst světa. Obě města nespojuje (alespoň tehdy nespojovala) dálnice, ale silnice pro motorová vozidla (lépe řečeno, silnice pro obrněná a terénní motorová vozidla). Naštěstí byl minimální provoz a ačkoli jsme byli promáčení a promrzlí, hřálo nás vědomí, že za pár hodin už budeme v teple a suchu ve Varšavě. Viditelnost byla mizerná, nakonec pršelo a byla tma, ale v noci je přece všechno, co se pohybuje po mezinárodní dvouproudé silnici už zdaleka vidět díky světlům. Nebo ne? V životě by mne nenapadlo, že mezi účastníky silničního provozu na tomto typu silnice se může objevit stádo krav! Jakýsi šílený rolník, jenž pravděpodobně vlastnil pastviny na obou stranách silnice, se rozhodl svým miláčkům dopřát čerstvé pastvy, a proto je převáděl ve dvě hodiny ráno přes rychlostní komunikaci. Protože však jsou mezi oběma proudy (logicky) svodidla, musel pastevec najít proluku. Vedl tudíž krávy nikoli přes silnici ale po silnici (nutno uznat, že po směru provozu). Zkrátka a dobře, dodnes nevím, jakým záhadným způsobem jsme prokličkovali mezi tolika dobytky a nic se nám nestalo. Naštěstí jsem byl stejně promočený, takže se nedalo poznat, jestli se mi jen orosilo čílko, nebo jsem si i cvrnknul do gatí … Kdo ví?

 Spojení na autora článku :

Zpět na úvod článku :

Zpět do sekce : moje máša